Dycky Most? Dycky trans? Dycky člověk!

Proč si se tak rozhod?”
Rozhodla. Prostě to máš v hlavě. Prostě cejtíš, že jsi někdo jinej a sám sebe nesnášíš.”
Co třeba nesnášíš?”
Nesnášíš třeba, že máš pindíka. A že jseš někdo jinej tady (ukazuje na hlavu) a že jseš někdo jinej tady (ukazuje na rozkrok). Ale naštěstí se s tim dneska už dá leccos dělat.”
Takže oni ti jako fakt uřízli péro?”
Jo, a z něj mi vytvarovali pěknou pevnou pičku.”
Humus.”
Ale povedla jsem se.”

Seriál Most. Nechtěl jsem se k němu vyjadřovat, ale nedá mi to, když vidím, jak moc jsou z něj lidé nadšení.

Téměř nesleduju filmy ani seriály, takže si nebudu hrát na filmového kritika. Zkritizuju jen tu linku příběhu, která se mě osobně nějak dotýká. Jde o postavu Dáši a její zobrazení. Kdyby to náhodou někdo neviděl, popíšu to ve zkratce: Dáša je trans žena, která vyrostla v Mostě s bráchou Luďanem. Všichni ji tam znali jako kluka, který je gay a odešel žít do Prahy. V prvním dílu seriálu se Dáša potkává po několika letech se svým bratrem v pořadu Pošta pro tebe a oznamuje mu, že je z ní žena. Luďan to nerozdýchá a fyzicky ji napadne. I přesto se k němu pak Dáša nastěhuje, protože chce žít v Mostě, odkud pochází.

V seriálu, kde skoro každá postava představuje maloměšťáctví, omezenost, bezohlednost, je Dáša jednoznačně pozitivní postava. To je milé, cením to. Cením i to, že ji hraje žena a ne muž. (Kdyby ji hrála trans žena, bylo by to ještě lepší, ale chápu, že tak daleko v ČR ještě nejsme.) Trochu mi nedochází, proč Dášu dabuje Jan Cina. Tvůrci se možná snažili o autentičnost, na mě to ale působí spíš jako nějaké Wow, pojďme udělat seriál zajímavější, než doopravdy je.

Nelíbí se mi, jakým způsobem se pracuje s Dášinou jinakostí. Zobrazení transfobie a nepochopení ostatních její identity mi připadá jakž takž ok. To je realita, tyhle věci se nám trans lidem fakt dějou. Co mi nepřipadá ok, jsou věci, které Dáša sama říká a dělá, aby ostatním vysvětlila svou identitu.

Na závodech aut se dozví, že nemůže být v autě se svým bratrem, protože je to závod pro smíšené páry. Aby dokázala pořadateli, že je žena, vyhrne si před ním sukni a stáhne kalhotky. NE! Trans lidi nikomu běžně neukazují své genitálie, aby ho přesvědčili, že jsou tím, kým jsou.

Random spolužák jejího pubertálního synovce se jí zeptá, jestli jsou její prsa pravá. Dáša neváhá a vyhrne si tričko a ukáže mu svůj nahý hrudník. NE! Tohle trans lidi taky nedělají. Jo už se mi stalo, že to po mě někdo chtěl. Takovéto „heej Filipe, sundej triko a ukaž, jak vypadáš bez koz. Jaktože nám to nechceš ukázat, co máš za problém?“ …před takovými lidmi se nesvlékám a svlékat nebudu. Nejsem žádná freak show a ostatní trans lidi taky ne.

Dáša vysvětluje synovcovi svou identitu a tranzici stylem „uřízli mi péro a z něj udělali pěknou pevnou pičku“. NE! Naše identita není mezi nohama. Ani není o tom, jestli máme nebo nemáme za sebou nějakou operaci. Účelem tranzice je být co nejvíc v souladu sám se sebou a působit tak i na ostatní lidi. Operace k tomu můžou a nemusí patřit. Rozhodně ty operace nejsou tím nejpodstatnějším.

Nechci, aby si cis lidi, kteří o trans lidech nic neví, o nás dělali obrázek podle Dáši. Podle koho jiného si ale mají ten obrázek dělat, když reální trans lidi nejsou nikde vidět ani slyšet? Ano, transgender téma je teď mediálně dost oblíbené, takže to zdánlivě může vypadat, že trans lidi jsou všude. Jenže pozor – ty články a reportáže většinou dělají cis lidi ze své cis perspektivy. A podle toho to taky vypadá, jejich výplody mají stejnou vypovídající hodnotu asi jako Most. Zkušenosti skutečných trans lidí se v mainstreamu obvykle nedozvíte.

Ale no tak, Filipe, vždyť je to jen sranda, je to komedie, neber to tak vážně“ slýchám z různých stran. Hm, možná je to sranda pro vás, kterých se to netýká. Mě a mého života se to týká dost. Nemůžu se smát stereotypům a transfobii, protože vím, jaké to je, zažít diskriminaci na základě těchto věcí. Ty moje zážitky nebyly zrovna k smíchu. O stereotypním zobrazování Romů a rádoby vtipném rasismu, který je v seriálu všudypřítomný se vyjadřovat ani nebudu, to by bylo zas na jiný článek.

Rozumím tomu, že se na Most díváte a že vás baví. Taky se dívám. Ten seriál je vizuálně zajímavý a líbivý. Je v něm dobrá hudba, dobré obsazení… Zobrazuje záporné lidské vlastnosti tak, že je je snadné v tom najít sám sebe nebo své blízké. A určitě se o něm dá říct spousta dalších pozitiv.

Jen bych ocenil, kdybyste se dívali trochu kriticky a zkusili se dívat i z perspektivy těch, do kterých se seriál naváží.

6 komentářů u „Dycky Most? Dycky trans? Dycky člověk!

  1. Josef Zavoral

    Za mě je zásadní diskuze, která vznikla. Lidé kteří budou číst článek, dívat se na rozhovor a nečtou mezi řádky seriálu, právě díku němu najdou třeba důvod k zamyšlení nad svým vnímáním seriálu samotné.

  2. Veronika

    A pochopil jste i fakt, ze jde o komedii, ne dokument, mein Gott?!

  3. Sirri

    No nevím. Na jednu stranu to rozhodně není ok reprezentace trans lidí, ale na druhou stranu je to Most. Nevím, jestli jsi někdy byl v Mostě nebo přidružených dírách (Litvínov, Chomutov, Ústí nad Labem), já s nimi zkušenosti mám a je to kraj, který je sice hezký na pohled (ty hory), ale to personální obsazení je fakt děs. Ta atmosféra prostě ve spoustě lidí probouzí to nejhorší, co v nich je.

    Osobně mi nepřijde vůbec divné, že se tam kdokoliv obnažuje před kýmkoliv, ono totiž, když se někdo přestěhuje dobrovolně z Prahy do Mostu, už to samotné svědčí o nějaké psychické nevyrovnanosti a argument, že je tam doma, mi přijde asi tak validní jako tvrzení, „na rakovinu jsem si už zvykl, tak já si ten nádor nechám“. Dáša je prostě masochistka a Mostečanka. To je diagnóza.

    Mám tam příbuzné. Občas tam zavítám a mám bohužel i zkušenosti s opravdu velkou nenávistí (ne vůči trans lidem, ale něco mnohem horšího – urážky čerstvé vdovy), takže mi je jen záhadou, jak je možné, že se vlastně k Dáše chovají i celkem hezky, když vím, čeho jsou tam lidé schopní. Severní Čechy jsou zkrátka jedna velká sociologická laboratoř, kde lidi jsou tak strašně zohýbaní tím prostředím, že dělají strašné věci a občas, v záchvatu paniky z nevyhnutelnosti osudu se vybičují k nějakému dobrému skutku, hlavně když jsou opilí.

    Samozřejmě znám i pár výjimek, ale jediný způsob, jak tam dlouhodobě žít a nenakazit se severočešinou, je pořídit si sídlo za městem, obehnat ho vysokým plotem a doufat, že se k tobě hateři neodváží. I když si o tobě budou samozřejmě lidi povídat, že ty jsi ten bohatý zmrd a je dobře, že ti „tvůj manžel chcípl“.

    1. Sirri

      Jinak kdyby se seriál odehrával někde jinde než v takovém Mordoru, tak tvým argumentům nic nevytýkám. Jen prostě v Mostě mě překvapuje spíš to, jakto že Dáša ještě není alkoholička a feťačka.

      A taky mě vlastně zaujala postava Luďana, protože má něco z lidí, které jsem potkal – tam přesně je vidět to, jak je nemocný Mostem, jak ho to prostředí zkurvilo, ale v opilosti probleskuje, že není úplný zmrd a vlastně má svou sestřičku rád. To je úplně přesně jako jedna creepy rodinná oslava, na které jsem byl.

      Jinak sorry za vulgarismy, ale pokaždé, když přijde řeč na tenhle region, nějak se mi pletou slova a místo termínů jako „sociálně a intelektuálně méně vybavený jedinec hendikepovaný místem svého bydliště“ mi z klávesnice vždycky vyskočí něco jako debil.

  4. Zdíša

    Mno, viděl jsem všechny díly seriálu a řekl bych, že komedie nemá špatný konec, takže tohle komedie není. (Ať už se to lidem zdá jakkoliv vtipné) To s tím (ne)obnažováním se je jistě pravda, ale jak to chodí tam? Je to trochu jiný svět a mnoho lidí oproti tomu žije v pohádce, čemuž jsem nevěřil, ale člověk si musí udělat vlastní zkušenost a obrázek.
    Myslím, že kdo ji někdy slyšel mluvit chápe, proč ji dabuje Cina, vážně to zní reálněji. (Což je pro trans ženy opravdu smutné… ale tak zas ji dabuje hlasem stereotypní gay, což… dobře je to i tak smutné i pro realitu)
    Ty články o kterých mluvíš (ano, píšeš) jsou ještě k tomu často o cis lidech, proto jsou plné všemožných šíleností, které pak motají hlavu těm, kteří na ně náhodou narazí a o tématu nemají ani tušení.
    Ještě bych řekl, že je důležité umět se zasmát tomu, co nás trápí, je to těžké a když jde o identitu, která je absolutně nepříjmána okolím, je to vážně úkol nad úkoly… ale aspoň se o to snažit je dobré.

    Zdíša

Komentáře nejsou povoleny.