Nečum

Ano, je to tak. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Konečně jsem zprovoznil nový web. Takže vás všechny pěkně vítám na mém staro-novém blogu.

Los Filipos má nově též stránku i na facebooku, takže sdílejte, lajkujte, komentujte, komunikujte. Ne, na instagramu nejsem a nebudu. Upřednostňuju předávání mých myšlenek slovem než obrazem. A stejně nic nefotím a neselfíčkuju a ani nemám čím, moje tlačítková nokia to neumí a fotoaparát nevlastním.

Co je u mě nového kromě malé výhry nad informačními technologiemi?

Prosledních pár měsíců byl pro mě nejzásadnější další boj s depresí, která mi ubírá mnoho energie. Ale o tom bude až příští článek. Nový blog bych raději nechal vykročit nějak veseleji.

Dnes jsou to přesně tři týdny, co jsem se stal strejdou. Vzhledem k tomu, že tak trochu nemůžu mít vlastní děti, jsem se na tohle miminko těšil o to víc. A najednou už je tady, malá Áňa, která mě dojímá pokaždé, když ji vidím.

Seknul jsem s prací za barem. Byla to dobrá zkušenost, ale teď nemám sílu v tom pokračovat. Abych nebyl úplně soc, přivydělávám si občas hlídáním dětí. Děti mi sílu neubírají, naopak mi ji dodávají.

Začal jsem chodit do posilovny. Zatím nebuduju muskulaturu, spíš se snažím shodit špek na břiše. Začátky v posilovně byly trochu kostrbaté, zvlášť při první návštěvě. Obával jsem se, že na mě budou všichni čumět. Že na mě poznají, že jsem trans, že nemám žádnou kondici, že neumím ovládat ty přístroje. Že odhalí moji nejistotu z toho neznámého prostředí. Že někdo bude komentovat můj vzhled v pánské šatně, v které jsem předtím nikdy nebyl a nevím, jak se tam mám chovat. Moje obavy se opět ukázaly jako přehnané. Nikdo si mě nevšímal, nikdo nečuměl.

Myslíte, že jsem paranoidní ohledně mé obavy z čumění? Jo, řeším to víc, než jak moc se to reálně děje. Jenže pořád ještě se mi to stává, že si mě lidi spletou nebo že neví, jestli jsem muž nebo žena. A každá taková situace mě hází zpátky do minulosti a nejistoty. A ty pocity nejistoty pak cítím při některých dalších setkáních s neznámými lidmi.

Pak vzniká začarovaný kruh: já plný nejistoty – lidi to ze mě cítí a pak si ke mně dovolují víc, než je mi příjemné – já naštvaný a opět plný nejistoty. No nic, tohle je téma, které v sobě budu řešit ještě nějakou dobu a víc to zatím rozmazávat nebudu. Píšu o tom hlavně proto, že by to mohlo nakopnout lidi, kteří jsou v podobné situaci. (Zažili jste to taky? Co konkrétně vám pomohlo dostat se z toho kruhu ven?)

Bla bla. Mám pocit, že tenhle článek je trochu o ničem a bez pointy. Tak ho pojďme nějak uzavřít.

Vy, co rádi čumíte, nečumte na mě ani na jiné trans lidi.
Vy, na které je čuměno, zkuste to brát s nadhledem. Většina čumících nečumí se zlým úmyslem.

Těšte se na články, které chystám. Budou třeba o depresi a taky o rodičovství trans lidí.
Začalo mě bavit tvořit komixy. Takže se můžete těšit i na nějaký ten komix.

Pěkné jarní dny všem.

5 komentářů u „Nečum

  1. děvka dinosaur

    Moc gratuluji k strejdovstvi a preji jen a jen zdravi male Ane!!
    Tobe take gratulace k vyhre nad technologiemi (chapu!!) a hlavne hodne sil na boj s depresí.
    Pokud bych s tim mohla nejak pomoct, ozvi se ;-*****
    P.S. skvela fotka

    1. Filip Autor příspěvku

      Tyjo, normálně jsem chvíli přemýšlel, kdo je Děvka Dinosaur 🙂 Díky moc a snad brzy zase na viděnou u vás na venkově!

  2. Dominika

    Shlédla jsem tvůj blog po čase a hned se mi evokovala taková nechápavá otázka: Už nepracuješ ve školce? Proč? Vždyť ty se pro tu práci hodíš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *