Nejsme žádní zoufalci

Ach jo, prosinec se blíží ke konci a já v tomhle měsíci ještě nic nenapsal. Moje psací morálka upadá a to se pořád chystám přesunout blog na novou doménu, kterou si už asi půl roku platím. No, snad se dočkáme začátkem nového roku.

Vánoce jsou skoro za námi. Užili jste si je? Já moc. Bál jsem se, že jakožto single jedinec budu již před Vánoci propadat smutkům ze své samoty. Nestalo se. Sice s nikým nechodím, ale sám vlastně nejsem. Mám fungující milující rodinu a několik hodně blízkých přátel. A k tomu fajn kolegyně a kolegy, děti ze školky a lidi z Transparentu.

Stejně jako loni jsme se s příbuzenstvem domluvili, že naše Vánoce budou bez dárků. Víte co? Bezdárkové Vánoce jsou moje the best. Zatímco všichni kolem mě šílí, že mají jen dva dárky pro sestru bratrancovy přítelkyně; já se můžu jen těšit na to, jak se se svými blízkymi dobře najím a napiju a nikdo z nás nebude ve stresu z toho, jestli jeho dary nebyly trapné, příliš levné nebo příliš drahé. Prostě no stress.

S dětmi ve školce jsme si taky užili prosincovou předvánoční atmosféru v klidu a beze spěchu. Každý den jsme zpívali koledy a adventně zdobili školku. Bylo krásné vidět, jak jsou nadšené z každé svíčky, perníčku nebo z návštěvy Mikuláše.

Štědrý den a večer jsem strávil s Ivou, mojí hodně blízkou kamarádkou. Když jsme ty společné Vánoce plánovali, říkali jsme si, že jsme si na sebe zbyli a že jsme hrozní zoufalci. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak mi dochází, že ne, nejsme žádní zoufalci. Jsme spojenci! Iva pro mě byla v tomhle roce velkou oporou (snad i já pro ni) a v tuhle chvíli není nikdo, s kým bych ten Štědrý den strávil raději. A to si pište, že jsme si ho užili. Domácí svařák, procházka s Kukym na Letné, zdobení pseudostromečku, společné smažení kapra, vánoční díl našeho oblíbeného seriálu a dlouhé hodiny plné intelektuálních debat (haha). Došlo i na Jiřího Korna, prskavky a krájení jablka.

Dnes Boží hod a rodinná sešlost u mých rodičů za Prahou. Spousta emocí. Dojetí z toho, že jsme se sešli a že jsme jakžtakž zdraví a v pohodě. Smutek z toho, že dva členové rodiny tam nejsou a chybí mi (ne, neumřeli, jen tam prostě nemohli být).

Na to, že si nedáváme dárky se nakonec většina z nás vybodla, a tak jsme si nadělili pár drobností typu čaj nebo ponožky. Nejvíc mě ale stejně dostalo přání od rodičů. Snad se nebudou zlobit, když ho tady zveřejním:

Milý Filipe,

přejeme Ti pod stromeček splnění všech nejkrásnějších přání. Ať máš nový rok plný radosti a lásky, bez smutku a trápení. Ať jsou kolem Tebe dobří přátelé, kteří budou nablízku, když budeš potřebovat. Brandýs je sice trochu dál, ale u nás bude vždy pro Tebe otevřeno dokořán. Stojíme při tobě a máme Tě moc rádi. Buď šťastný a miluj svůj život.

Prima rok 2018 T&M

Jo, tohle přání přesně ukazuje, proč Vánoce nemusí být o dárcích. K tomuhle není co dodat.

Milé čtenářky a milí čtenáři, přeju vám všem, ať máte kolem sebe také tak milující lidi jako já. Ať se nebojíte a máte sílu být tím, kým jste. Ať se zvládnete poprat se vším těžkým, co život přináší a zároveň se radovat z toho, co za to stojí.


Šťastný rok 2018!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *