Naslouchat dětem

Téma trans dětí je u nás zatím dost neviditelné. V médiích můžete o trans lidech číst ledacos, ale o trans dítě většinou nezavadíte. A když už, tak je to článek o rodinách ze zahraničí a pod ním milion komentářů o tom, jak rodiče ničí svému dítěti život, když ho nechávají žít tak, jak se samo cítí. Že se v té Americe už úplně zbláznili atd.
Může to vypadat, že v ČR žádné trans děti nemáme a že se nás to netýká. Tímto článkem bych tuto věc rád uvedl na pravou míru.


Transparentem a Dr. Fifkovou jsme začali dělat podpůrné skupiny pro trans děti a jejich rodiče. Často, když o tom někomu řeknu, následují otázky, jestli děti fakt můžou být trans. Vždyť jsou přece ještě malé a mají v těchto věcech zmatek. A správná tradiční rodina (složená z maskulinního otce a feminní matky neasi) by jim přece měla předložit ty správné vzory a případné genderové nejistoty jim vytlouct z hlavy.

No. Takže. Trans děti opravdu existují. Znám jich několik osobně. A znám osobně desítky dospělých trans lidí, kteří před lety taky byli dětmi a hádejte co? Jo, mnoho z nich už tenkrát vědělo, jak to s nimi je, jen to nebylo jak řešit.

Ze svého vlastního dětství si vybavuju spousty momentů, kdy jsem trpěl kvůli tomu, že nejsem kluk. Moje první boje za klučičí oblečení probíhaly už v době, kdy jsem chodil do jeslí. To mi byly asi dva roky a nevzpomínám si na to, znám to jen z vyprávění. Tyhle boje pokračovaly i ve školce, tam už si to vybavuju. A nebylo to jen o oblečení. Ve škole na prvním stupni jsem už měl úplně jasno. Bohužel byla jiná doba a nikdo mě nechápal. A já o tom nejspíš radši moc nemluvil, abych se tomu nepochopení vyhnul.

Netrápilo mě, že nemám penis. Ale trápilo mě, že musím být holka a že holčičí věci nepatří ke mně. Že mi všichni dávají najevo, že nejsem dost dobrý, když se nechovám jako typická holčička. Že mě od jistého věku už kluci nebrali do party, protože do nich holky přece nepatří. Děsilo mě, když mi příbuzní říkali: „Proč tak odmítáš ty sukně a šaty a dlouhé vlasy? Co budeš dělat, až se budeš vdávat?“ Ta představa svatby a mě jako nevěsty mi byla extrémně odporná. Brrr. O šikaně, jakou jsem zažil kvůli svému vzhledu radši ani nebudu (nechci) mluvit.

Jo, mám z dětství asi tak milion křivd a traumat, kvůli tomu, že lidi okolo mě nechápali, kdo jsem. Dnes už se na ně za to nezlobím. Chápu, že před dvaceti lety o tomhle nikdo nic nevěděl. A že rodiče i ostatní příbuzní dělali jen to, co jim připadalo jako správné.

Ale dnešní trans děti už přece tyhle sračky zažívat nemusejí. Pojďme se podívat na to, jak jim můžeme pomoct.

Úplně první a nejdůležitější je dětem NASLOUCHAT a VĚŘIT. Děti obvykle vědí, kým jsou. Nepotřebují k tomu rady nás dospělých ani diagnózy sexuologů a sexuoložek. Taky by dost pomohlo, kdyby se dětem nevymývaly mozky genderovými stereotypy. Pravda, tomuhle v dnešním světě nejde moc uniknout. Ale dá se s nimi o tom s mluvit. 

Když už víte, že vaše dítě se cítí jinak, než podle pohlaví, jaké mu přiřadili při narození – co dál? Můžete spolu s ním vybrat nové jméno, které bude genderově neutrální. A to jméno můžete na matrice legálně změnit. Můžete se domluvit se školou, aby v ní dítě mohlo vystupovat v požadované roli. Při těchto krocích je nezbytná podpora sexuologa nebo sexuoložky. U nás v ČR se trans dětem věnuje, pokud vím, pouze Dr. Fifková. Ostatní sexuologové vám pravděpodobně řeknou, že máte počkat, než bude dítě dospělé. Tím ale jen zbytečně prodloužíte jeho trápení. (Je to smutné, ale je to tak, česká sexuologie i psychiatrie je v tomhle sto let za opicema).

Trans děti, které mají podporu rodičů a navštěvují sexuologii mají možnost začít brát v určitém věku blokátory puberty. Tyto blokátory nezpůsobí na jejich těle žádné změny, pouze zabrání rozvoji vnějších pohlavních znaků. Takže trans klukům nenarostou prsa, nezačnou menstruovat. Trans holkám nezačne růst ochlupení a vousy, nezhrubne jim hlas atd. A po patnáctém roce (tuším, tím údajem si nejsem jistý) můžou začít s hormonální terapií, která je nasměruje do té správné puberty.

Jak by byl můj život jednodušší, kdybych si tímhle mohl projít už jako dítě nebo teenager. Krom toho, že jsem mohl žít šťastně jako já a ne jako holka, nemusel bych si stahovat prsa a nemusel bych na operaci. Nemusel bych mít dnes na hrudníku jizvy, které celkem jasně dávají okolí vědět, jak můj hrudník vypadal dřív. Moje tělo se celkově mohlo vyvíjet do tvarů, které by mi nepřipadaly cizí.

Zpátky k Transparentu a našim setkáním pro trans děti a jejich rodiče. O čem to vlastně je? Setkáváme se přibližně jednou za měsíc. Po společném přivítání se rozdělíme na dvě skupiny, které mají svůj vlastní program. Rodiče mají podpůrnou skupinu, kde můžou sdílet starosti a radosti ohledně svých dětí. Této skupiny se účastní i naši transparentní členové a členky, kteří mají vzdělání v oblasti psychologie. Děti mají svůj vlastní program, který vedu já a Glynis, která je jinak učitelkou v montessori školce a trenérkou jógy a cirkusových dovedností. Zatím s dětmi otázky genderu moc neřešíme. Spíš se snažíme vytvářet bezpečný prostor, kde se setkají s dalšími dětmi, které jsou na tom stejně. Pro tyto děti je moc důležité, že můžou strávit jednou za čas odpoledne s dalšími trans dětmi. Zažít, že nejsou samy. Potkat reálně i trans dospělé a vidět, že můžou žít spokojeně a v souladu se svou identitou. Během našich setkání hrajeme hry, tvoříme, žonglujeme, povídáme si. Hodně se při tom nasmějeme, ale máme prostor i pro sdílení těžších témat.

Nikdy dřív jsem nepracoval s dětmi v tomhle věku (6-12 plus mínus). Je to pro mě zase nová výzva, která mě posunuje někam dál. Jsem moc vděčný, že můžu být součástí tohoto projektu. Od rodičů i dětí máme pozitivní zpětnou vazbu.


Kdybyste měli ve svém okolí někoho, kdo má dítě, které řeší svou identitu, dejte mu o nás vědět. Třeba můžeme takové rodině pomoci se v této situaci trochu zorientovat. Není nutné hned sebrat dítě a jet s ním do Prahy na naše setkání. Máme i online poradnu, v které rádi vyslechneme, poradíme, případně dáme doporučení na odbornou pomoc.

Věděli jste, že Transparent je spolek, který funguje na dobrovolnické bázi? Za tyto naše aktivity nedostáváme žádné peníze a všichni se jim věnujeme ve svém volném čase. Kdybyste nás chtěli podpořit, budeme moc rádi.


Slovo na závěr: Naslouchejme dětem a mějme je rádi takové, jaké jsou. Ať už jsou jakékoli, zaslouží si naši lásku a podporu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *