Být či nebýt trans

Nedávno jsem měl s někým rozhovor, při kterém padlo zajímavé téma: Kdybych se mohl znovu narodit nebo se náhlým kouzlem teď cítit jinak – chtěl bych být cis? (=nebýt trans) Kdybych si mohl vybrat, jakou budu mít sexuální orientaci, zvolil bych si být hetero?

Ne, ne a znovu ne.

Nepopírám, že před 1-2 roky bych odpověděl jinak. Tou dobou jsem se tím docela trápil (pravidelné čtenářky a čtenáři tohoto blogu jistě vědí…)

Ale zpátky k současnosti. Jasně, že bych bral, kdyby moje tělo v některých ohledech vypadalo a fungovalo jinak. Jako tělo cis mužů. Zásadnější než moje tělo je ale moje prožívání téhle situace a moje zkušenosti. A to je to, co bych ve většině neměnil. Ptáte se proč?

Je dost pravděpodobné, že kdybych se narodil jako cis chlapeček, tedy někdo s pindíkem, byl bych vychovávaný úplně jinak, než jak jsem zažil. Rodiče by se ke mně chovali jinak, to samé brácha, prarodiče, učitelé a učitelky, děti ve školce, ve škole atd. Je dost možné, že by moje dětství a dospívání bylo víc bezstarostné a že by ze mě vyrostl někdo, kdo víc věří sám sobě.

ALE! Nikde není psáno, že kdybych se narodil jako cis kluk, že bych byl i ten typický maskulinní muž. Nebo hetero muž. A ono být dospívajícím feminním nebo nehetero klukem taky není sranda. Nevím, jaké to je, můžu se jen domnívat. Vím, jaké to je, cítit se jako lesbacož je dost jiné. Snad všichni chápeme, že být nehetero holka je v některých ohledech o dost lehčí, než být nehetero kluk.

No, ale i kdybych byl hetero cis muž.. kde vzít jistotu, že bych byl šťastný? Nikde. A i kdybych šťastný byl, už bych to NEBYL JÁ. Byl by to někdo jiný. Někdo, kdo neví, jaké to je, když vám muži čumí na prsa, když vás občas lidi neberou vážně, protože jste žena, když vás lidi posuzují podle vašeho vzhledu. Je dost možné, že kdybych tohle nezažil, že bych nevěřil, že muži a ženy mají nerovné postavení a byl bych třeba nějaký typ muže, který se vysmívá ženám a feminismu. Nechci, děkuju.

Mimochodem, spousta lidí si stále myslí, že nebýt hetero = být gay/lesba. Ne, nejsem hetero. Ne, nejsem gay. Pokud někdo máte potřebu řešit a škatulkovat, co jsem, tak jsem queer.

A co kdybych si mohl vybrat, že bych se narodil s tím tělem, co jsem se narodil, a k tomu mít mozek (gender, duši, energii, feeling, cokoli), který s tím souzní? Jakože být cis žena? Nedejbože cis hetero žena? Opět: Ne, děkuji. V tomto případě je pro mě mnohem těžší vysvětlit, proč bych to nechtěl. Sám sobě to vlastně neumím úplně vysvětlit. Anebo je to možná jednoduché jak facka – jako žena jsem nikdy nebyl moc šťastný, mám s tím spojené spíš nepříjemné prožitky, tak jak bych si mohl představit, že bych mohl být šťastná cis žena? Třeba tohle budu schopný líp vysvětlit za rok, za dva, za víc.

Když už o tomhle všem píšu, vzpomněl jsem si na jednu svou kamarádku a našel jsem v našich životech jistou paralelu. Ta kamarádka je na vozíku. Většina lidí, kteří ne, jaký život žije, ji vidí takto: chudák holka, nemůže chodit, co to je za život. Jenže ona je zvyklá, že nemůže chodit. Nemůže chodit už cca třicet let. Co ji doopravdy trápí není nechození. Trápí ji, že ve svém životě v Praze naráží všude na bariéry. Že s tím vozíkem nemůže žít svobodný život. Ne kvůli tomu vozíku, ale kvůli těm bariérám. A nejedná se jen o tramvaje a schody, jde hlavně o to, že stát jí nedokáže dát dostatek peněz na osobní asistenci, díky které by ty bariéry překonala. A že stát ty bariéry odbourává velmi velmi pomalu. Ačkoli v některých jiných zemích tohle funguje a lidi se zdravotním znevýhodněním můžou žít celkem svobodný a plnohodnotný život.

Se mnou je to dost podobně. Lidi si myslí, že pro trans kluka je největší problém, že nemá penis a plnovous. Neříkám, že bych tyhle věci nechtěl, ale popravdě, moc často si na to nevzpomenu. Zato si denně vzpomenu na to, jak by se mi žilo líp, kdybych mohl mít v občance jméno a rod podle toho, kým se cítím. Kdybych mohl mezi lidmi v klidu říct, že jsem trans a lidi by věděli, o co jde a neměli předsudky, které jim cpou většinová média.

Závěr pro dnešní den. Kdybych mohl něco změnit, ohledně toho, jak a kým jsem se narodil: Narodil bych se znovu jako trans kluk. Narodil bych se ale do společnosti, která mě už od dětství bude brát jako kluka a nebude mi cpát, že jsem holka. Narodil bych se do společnosti, v které jsou si muži a ženy (a lidi dalších genderových identit) rovni. A hlavně bych se narodil do společnosti, kde jsou si VŠICHNI rovni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *