Operace na dosah

Zbývají tři dny a čtyři noci do operace. Těšení se vystřídala nervozita a strach. Tolik věcí, které se ještě můžou posrat!

Moje diabetoložka se mnou nekomunikuje a já od ní potřebuju vyjádření pro nemocnici. Stihnu ho z ní do středy dostat? Budou krevní testy v pořádku?

Začalo mě bolet v krku. Není dobrý nápad strkat si ve spánku prsty do chřtánu a snažit se z něj vyndat domnělou příšeru (jo, mám teď docela živé sny). Modlím se, aby opuchnutí, které jsem si způsobil, stihlo splasknout.

Taky jsem se už začal bát všeho, co souvisí s operací a pobytem v nemocnici. Anestezie, bolesti, nahota, kanyla, drény, cizí postel, závislost na ostatních… A po operaci budu muset spát jen na zádech, což fakt neumím.

Psal jsem si s jedním klukem, který byl nedávno na stejném zákroku u stejného chirurga. Velká nespokojenost. Prý měl radši počkat a jít k někomu jinému. To člověku moc optimismu nedodá.

Jak si zvyknu na nový hrudník, pokud se operace nepovede podle mých představ?

Mám v hlavě milion otazníků. Nedokážu myslet na nic jiného. Tolik jsem se těšil, až nastane tenhle čas… a najednou je to tady a já jsem podělaný strachy. Bojím se, že mi z nějakého důvodu operaci nakonec nedovolí a já na ní nepůjdu. Bojím se i toho, že na ní půjdu. Bojím se už úplně všeho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *