Trans lidé v médiích

Poslední dobou začalo být v médiích podezřele oblíbené zabývat se transgender tématy. Začalo to unisex záchody a těhotnými lidmi, což vyvolalo řádnou hysterii, vzhledem k tomu, že se nás to v ČR vůbec netýká. A teď se začalo mluvit i o tom, jak to chodí tady. Chtěl bych jásat, že se o tom konečně víc mluví, ale bohužel to kolikrát přináší víc škody než užitku, aspoň z mého úhlu pohledu.

Trans lidé se v tomhle článku asi nedozvědí nic objevného, ale některým cis lidem by třeba mohl rozšířit obzory.

Koncem února vyšel na idnes celkem nadějný článek Jsou transgender a operaci nechtějí. Bez ní však úřady pohlaví nezměníTo je snad poprvé, kdy se v českém mainstreamovém médiu můžete dočíst, že existují i trans lidé, kteří nechtějí některé operace a že systém je do toho tak trochu tlačí. V tomto článku ani více méně nezaznívají obvyklá nechutná klišé o trans lidech, hurá!

Diskuze pod článkem je jak jinak než tragická. Já vím, číst diskuze na internetech není zrovna optimistická kratochvíle. A už vůbec ne, když se jedná o články v bulvárním tisku, za který idnes považuju. Ale stejně to zamrzí, dočíst se věci typu:

Tito jedinci jsou evidentně duševně nemocní a proto by operace či úřední změny pohlaví měl také doprovázet institut zbavení svéprávnosti.

Ať si na to sbírají víčka nebo si to zacvakají sami. Pojišťovny tohle nemají co hradit, proboha! Tak oni nejsou peníze na operace dětí ale na takový krávoviny jsou.

A když řeknu, že se cítím jako tučňák, budu to mít v občance?

Taky mi vadi, ze jsem prilis vysoka. Tak si snad zkratim nohy? Ne. Zivot je o tom, prijmout to, co mam. Je to nekdy dlouhodoby boj, ale nejspis ma vyznam.

Určitě podporuji operaci. Alespoň pak „nenakladou vajíčka“…

Včera dávali na ČT1 pořad Doktorka. Téma Žiji v jiném těle, jsem transsexuál. Paní doktorka Fifková i pozvaní trans lidé tam mluvili celkem příčetně. Ne tak ostatní lidé, hlasy a nápisy, které se v pořadu objevily.

Tak zaprvé. Já osobně třeba nežiju v jiném ani špatném těle. Stejně tak moje tělo není mým vězením. Moje tělo je moje a ač k němu mám komplikovaný vztah, mám ho docela rád. Neztotožňuju se se svými ženskými pohlavními znaky a s tím, když mě okolí vnímá jako ženu. Ale to není problém celého mého těla.

Když mi bylo patnáct, diagnostikovali mi diabetes prvního typu. Píchám si inzulín, nemůžu si jíst úplně co chci a kdy chci. Naučil jsem se s tím žít, ale je to celkem vopruz. Napadlo by někoho z vás, že byste kvůli cukrovce říkali, že jste se narodili do špatného těla? Ne. To tělo není špatné, jen mu prostě nefunguje slinivka a proto má cukrovku.

V pořadu Doktorka se taky pořád omílají operace. Jaký je váš život po operaci? Operace pro něj byla vysvobozením. Jak se stane z ženy muž? Uáááá! Operace je jen jedna z mnoha záležitostí, které řešíte při tranzici. Podle mě je ale během tranzice nejdůležitější to, aby nás společnost přijala podle toho, kým se cítíme být. K čemu bude trans ženě ta nejkrásnější nejhebčí a nejnaducanější frnda, když jí lidé na ulici budou nadávat, že je divnej chlap? K čemu by mi bylo, že mi ufiknou prsa, kdyby mi dál všichni říkali slečno?

Ty operace jsou důležité, to určitě ano. Pro někoho víc, pro někoho míň. Ale to, že je má někdo za sebou, z něj nedělá většího muže nebo ženu. Gender není mezi nohama, je v hlavě. Cítím se jako muž. Nemyslím si, že až půjdu na redukční mammoplastiku, že se pak budu cítit víc mužem. Budu to pořád já, já muž, jen už nebudu muž s kozama.

Aby toho nebylo málo, po skončení pořadu Doktorka jsme včera mohli vidět Show Jana Krause, kterou navštívila trans žena, herečka Lucie Brychtová. Stejně jako v pořadu Doktorka bylo potřeba ukázat fotky, jak dotyčná vypadala před tranzicí. Protože prostě wow efekt, tyvole z takovýho chlapa je teď taková kočka?? A Krausovy řeči typu „ale Lucie se neobyčejně povedla, já myslím, že musíte mít úspěch u mužů.“ …feminista ve mně křičí a mlátí hlavou o zeď. Nepochybuju o tom, že Lucii tato slova potěšila. Mně taky potěší, když mi někdo řekne, že jsem hezký. Ale připadá mi nechutné, aby to někdo hodnotil v kontextu tranzice. Jakože „Lucie, na to že jseš transka, tak dobrý, povedla ses.“

Přestaňme už sakra řešit, jak se komu v rámci tranzice daří naplňovat stereotypy o pořádném chlapovi krásné ženě, nebo co mají trans lidi v kalhotách. Tranzice není primárně o pipinách a pindíkách, ale o tom, jak a kým se cítíme být a jestli nás tak společnost bere. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *