Ze starých deníků III.

Poslední díl deníkových záznamů z doby, kdy jsem začal řešit svoji identitu.

26. února 2016

Jsem ostříhanej. Mám ještě pár dredů nahoře a strany nakrátko. Je to příjemné. Ale doufal jsem, že mi to bude slušet víc.

28. února 2016

Jsem posedlý nakupováním oblečení. Ty pánský hadry jsou prostě super. Musím s tím už skončit nebo jít příště do sekáče. Prachy dochází.

Bože, ta svoboda ve mně!

Děsím se toho, až začnou vedra. Co budu nosit, aby mi nebyly vidět kozy?

Příští víkend už musím do Ikey pro zrcadlo. Tolik novýho oblečení a nemůžu se v něm vzhlížet.

1. března 2016

Nežeru. Jsem dobrej. Ani se mi nechce. Začínám chápat, že tohle tělo je fakt moje a že má smysl na něm pracovat.

Když piju, jsem víc kluk, než když nepiju. Hloupé, já vím. Ale je to tak.

2. března 2016

Život začíná po třicítce. Fakt, že jo. Konečně začínám žít SVŮJ život a ne ten, který po mně vyžadovali ostatní.

Nálady se prudce mění. Ráno euforie, že jsem sám sebou. Odpoledne depka z toho, že mi nejdou skrýt kozy.

K sexuoložce jdu až za tři týdny. Potřebuju nějaké světlo na konci tunelu. Klidně budu holkou ještě několik měsíců, ale zbavte mě už těch koz doprdele. Nechci! Co si počnu v létě? To mám pořád chodit v mikině?

6. března 2016

Včera MDŽ party ve Famu klubu. Nejlepší akce, nejlepší lidi. Balil jsem holku z Berlína. Pokecal s Terkou, ex mojí ex. Při seznamování s novými lidmi jsem používal jméno Filip. A celý večer v mužském rodě. Prostě skvělý. Zítra bude hnusnej návrat do reality v podobě ženské role v práci.

Už jsem mluvil v mužském rodě i s mámou, juchů!

15. března 2016

Trága v práci. Už nezvládám uhlídat ty rody. To nechceš. Pedro mě nachytal, jak mluvím v mužském rodě na děti. Malá Olivie se ho pak ptala, zda jsem holka nebo kluk. A ostatní děti to též slyšely a pak to řešily. Ach ne…

25. března 2016

Byli u mě rodiče, přivezli mrazák. Táta se snažil mluvit na mě v mužském rodě. To chceš.

Zítra mě čeká coming out před babičkou.

Minulý víkend v Brně byl taky super. Všichni mi říkali Filipe a neřešili to.

Už chci hormony co nejdřív. Všichni cizí lidi mě oslovují jako holku.

Nesnáším veřejné záchody. Nikdy nevím, na které jít, tak chodím radši na dámy. Na pánských se cítím v ohrožení. Stejně jako kdekoli jinde, kde jsou hetero cis muži.

Myslím, že až na hormonech získám mužské rysy, budu krásný chlapec. Přiteplený sice, ale to neva.

27. března 2016

Včera krámy a PMS. Dostihlo mě to na vernisáži, na kterou mě pozvala Terka. Cítil jsem se tam hloupě, dokud jsme náhodně nepotkali jejího trans kamaráda. Byla to taková úleva, mít tam „kolegu“. Nebýt jedinej jinej.

3. dubna 2016

Dnes poprvé venku s chlupatýma nohama v kraťasech. Divnej pocit. Asi to zase oholim. Nebo nebudu nosit kraťasy.

Brácha mi oholil hlavu. Jsem jak trestanec. A stejně furt vypadám jako holka.

10. dubna 2016

Cesta z Berlína do Prahy. Smutná. Hrozně rychle to uteklo.

Berlín. Svoboda. Totální.

Včera milonga k desátému výročí queer tanga v Berlíně. Nejlepší akce ever. Mladí, staří, teplí, neteplí, trans, punk… Jen sedět tam, pít pivo, objímat Terku, a pozorovat to. Ráj. Queer heaven. Cítil jsem se tam tak volně, jako už dlouho nikde ne.

Teď cesta domů. Depešáci. Trochu smutek. Hrozně se mi nechce zpátky do mého běžného života, do cis Prahy, do cis práce.

11. dubna 2016

Ten Berlín mě hrozně nakopnul. Přestávám tolik řešit, jak být správným chlapcem a cítím se víc sám sebou. Nemusím být žádným chlapcem. Můžu být prostě jen trans a vnímat, v čem je mi vlastně dobře. Nemusím nikomu dokazovat, že jsem kluk. Nemusím nic.

20. dubna 2016

Depka. Z edokrynologie. Z nového binderu. Z celé té zkurvené dysforie. Z těch podělaných koz, který nejdou skrejt.

28. dubna 2016

Ach jo. Vůbec nevypadám jako kluk. Co mám dělat? Jít do prdele?

29. dubna 2016

Smutky. Odpor k tělu. Vypadám jako čurák. Nic mi nesedí ani nesluší. Jsem ubožák.

1. května 2016

Poslední dobou mám divné nálady. Nevím, jak je popsat. Pocity divnosti a zmaru. Nechci být ten divnej. Chci být jeden z davu. Neviditelnej. Normální hezkej kluk.

Kde mám najít sílu být hrdej na to, že jsem ten divnej?

2. května 2016

Hnusní muži očumující mě v parku a oslovení „slečno“. Ach jo.

9. května 2016

Coming outy kam se podíváš. Dnes rozhovor se šéfkou a šéfem.

12. května 2016

Řekl jsem to lidem v práci. Všichni reagovali skvěle.

19. května 2016

Rekord. Jedenáct coming outů v jediný den. Všechny reakce super.

20. května 2016

Depky. Pátek večer a já sám doma. Nechce se mi mezi lidi. V hlavě je jen moje tranzice. Nedokážu myslet na nic jiného.

Neustále mě někdo oslovuje slečno. Každej den.

Jak přežiju real life test v práci? Bude mě tam vůbec někdo oslovovat v mužském rodě?

Často mám chuť nebýt.

2. června 2016

Miluju svý krátký vlasy. A pozor, hormony už nejsou v nedohlednu. Endokrynologie za dva týdny!

Už chodím na pánské záchody.

A dnes jsem v práci naposledy mluvil jako Šárka. Uf. Už nikdy více.

No a dál už to znáte. Od tohoto dne už všude funguju jako kluk. 

Když jsem si ty staré deníky četl, vybavila se mi spousta nepříjemných chvil, které jsem zažil. Je fajn, podívat se na tuto dobu s odstupem a vidět, kolik se toho od té doby změnilo. 

Tuším, že to nejhorší už je za mnou. Mám radost, že jsem to zvládnul. A mám i velkou radost z toho, že mám kolem sebe lidi, kteří mě na téhle cestě podporují a pomáhají mi. Velký dík patří na prvním místě mojí rodině, ale i kamarádům a kamarádkám, kolegyním a kolegům a lidem z Transparentu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *