Ze starých deníků II.

V minulém článku jsem s vámi sdílel svoje deníkové záznamy z dob, kdy jsem začal řešit svou identitu. Co bylo dál?

21. října 2015

Co se má stát se stane a co se nemá stát, se snad nestane. Nechám tomu všemu čas a nebudu do ničeho tlačit sebe ani ostatní. Začínám si trochu hrát s mužským rodem. Používám ho s některými lidmi na FB nebo v mailu. Dnes jsem to poprvé zkusil i naživo, když jsem byl na kafi s Míšou. Bylo to divné, ale ne tak moc divné, jak jsem čekala.

4. listopadu 2015

Trans téma je poslední dobou trochu někde mimo mě. Neptejte se mě proč, sám to nevím. Moc nad tím nepřemýšlím a když už, tak nevím, a nemám s tím spojené žádné pocity. Včera byla skupina Transparentu. Bylo mi mezi nima zase hrozně fajn a trochu jsem oprášil mužský rod. Proč se v něm stydím mluvit? Když to dělám, klopím oči. Jako kdyby to bylo nějak nepatřičné, nějak vylhané. Jsem jen něco mezi mužem a ženou nebo jsem jedno z toho? Jsem trans kluk nebo jen holka, co chce být maskulinní a stydí se za to?

Ach jo, zas je mi fajn v opilosti. Cítím se v opilosti víc jako muž? Ne, ale nemám strach se tak cítit. Dokážu odhodit strach, být sám sebou a srát na to, co si kdo myslí.

7. listopadu 2015

A je to tady. Po týdnu, kdy se P. chovala, jako by mě neznala, jsem se jí zeptala, co se děje a ona konečně promluvila.

Ještě mi to nedochází, ale tohle je začátek konce. Ještě jsme se nerozešly, ale jak jinak tohle může dopadnout.

Proč mi to pořád nedochází? Z tohodle není cesta ven.

9. listopadu 2015

Pořád mi to nedochází. Nebrečím, nesmutním. Cítím klid. Lucie mi včera řekla pár zajímavých věcí k tomu. Že teď budu mít snazší cestu k poznání sebe sama. A že se třeba jednou dám dohromady s někým, jako jsem já. S někým, kdo má třeba taky bordel ve své identitě.

Tyjo, tolik změn se teď stalo. Ale nejsou to jen změny k horšímu. Jsem teď hrozně silná, cítím to. Vím to. Roste ve mně síla stát se tím, kým jsem, sama před sebou i před lidma. Čím víc jsem k nim upřímná, tím víc jsou ty vztahy hlubší a tím víc jsou ke mně lidi empatičtější.

12. listopadu 2015

Divné dny. V klidu a pohodě, ale taky v prázdnotě. Už ani nevím, co jsem chtěl psát.

Už mám binder a klučičí brýle a stejně vypadám jako holka.

Přestal jsem doma uklízet. Je mi jedno, jak to tady vypadá. Nemá cenu hrát si na hezkej domov.

13. listopadu 2015

Odpoledne venku s Jáchymem. Skoro pořád jsem mluvil v mužském rodě a bylo to fajn. Ale jako kluk jsem se necítil. Spíš jako nějakej Šárkofilip.

Panebože, nestíhám tohle šílený období. Dneska po pár dnech zase smutky. Ale ne beznaděj a to je fajn.

Odpojil jsem se od představy, že si nalajnuju život a on takovej bude. Přišel jsem na to, že jistoty jsou poněkud nejistej pojem. Ani já sám nejsem žádná jistota. Vůbec nevím, co od sebe čekat. Ale to objevování sebe je zajímavej proces. Bolavej a zároveň osvobozující. Jako kdybych se konečně nějak víc blížila pravdě a svobodě, což jsou hodnoty, který jsem v sobě poslední dobou trochu zadupala.

22. prosince 2015

Začíná mi vánoční dovolená a je mi to u prdele. Žádná radost, že nemusím do práce. Nic. Prázdno. Co budu dělat zítra?

3. ledna 2016

Nikdo nestojí o trans Šárku. O Šárku, která nechce svoje zasraný prsa. O Šárku, která neví, kdo vlastně je.

Jak budu sakra bydlet sama?

Jak se tam nezblázním?

13. ledna 2016

Včera Transparent. Skvělý. Cítit se členem nějaký skupiny. Patřit někam. Být sám sebou. Nebýt divná.

Potřebuju někoho blízkýho. Nebo ještě líp – naučit se být sama a šťastná sama se sebou. Mít ráda sama sebe. Jak to ale udělat? Nemůžu si to přikázat.

14. ledna 2016

Nesnáším svůj posranej život.

Nesnáším svoje posraný kozy.

Nesnáším svoje posraný rodiče.

Nesnáším svoje posraný kolegyně.

Nesnáším, že nemám domov.

Nesnáším svojí posranou bývalku.

Nesnáším svoje posraný tělo.

Posrat se. Zbláznit se. Chcípnout. Pochcat se a zapálit.


(Omlouvám se všem, o kterých jsem napsal, že je nesnáším. Doufám, že víte, že ve skutečnosti je to naopak.)

1. února 2016

Šárka, to je všechno možný, ale nejsou to prsa. Prostě nejsou. To radši mít špeky než prsa.

3. února 2016

Poprvé u sexuoložky. Milá. Ale podle ní existuje jen muž a žena, nic mezi tím.

5. února 2016

Pořád přemýšlím nad sebou a svou transsexualitou. Myslím na to asi tak každých pět minut. Jak tohle asi ještě dopadne?

11. února 2016

Práce fajn. Transparent taky fajn. Mužský rod taky fajn. Prsa nikoli.

Dnes na gyndě. Hnus. Ještě, že už je to za mnou. Nechci, aby mi ještě někdy někdo sahal na kozy.

12. února 2016

Dnes mám konečně pocit, že vypadám trochu chlapsky. Mám nový manšestráky a flanelku a sundal jsem si náušnice. Konečně mám pocit, že mi to sluší. Že jsem to já.

14. února 2016

Filip Filip Filip. Nic jiného. Chci jít nakoupit další flanelky pro Filipa.

Už mluvím v mužském rodě i mimo Transparent.

Je to krásné. Budu krásný kluk.

15. února 2016

Mám za sebou první dvě noci v novém bytě. Je to tam super.

Konečně je mi fakt fajn. Cítím klid a sebejistotu. A posledních pár dní mám často chuť mluvit v mužském rodě.

Vypadá to, že mě v pátek Tom ostříhá. Cítím, že to chce udělat další krok. Krok k bezpohlavnosti? Krok k Filipovi? Sám nevím. Asi hlavně krok směrem ven z ženského vzhledu.

Dokonce i přemýšlím o hormonech. Líbilo by se mi vypadat víc maskulinně. Mít hlubší hlas. Nemít ženské tvary. Nemít krámy.

Včera jsem měl hroznou chuť se outovat. Říct to holkám ze školky. A časem to říct úplně všude a srát na to, co si o tom lidi myslí. Stejně mám kolem sebe jen samé fajn lidi, kteří to vezmou v pohodě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *