Ze starých deníků I.

Už přes půl roku žiju šťastně jako Filip a jsem hrdý na to, co všechno jsem dokázal. Ale sám vím, že to není tak dávno, co jsem byl úplně na dně a nevěděl, co se sebou.

Byly doby, kdy jsem si myslel, že jsem divná holka a nechápal jsem, proč sám sebe nechápu. To období bych vám chtěl trochu přiblížit, a tak se s vámi podělím o některé zápisky ze svého deníku. Začínají dnem, kdy mě poprvé trklo, že je se mnou něco jinak.

V těch deníkových záznamech je toho ve skutečnosti víc, ale hodím sem jen to, co se týká mojí identity. A pozor, je to fakt hodně osobní záležitost.

8. června 2015

Proč mám pocit, jako by ke mně moje tělo vůbec nepatřilo? Cítím se trochu trans. Ne, že bych chtěla být mužem nebo mít mužské tělo. Ale zároveň se ani necítím být ženou a nemám žádnou radost ze svého ženského těla. Včera byl ten pocit tak intenzivní, že jsem nemohla několik hodin usnout. Co s tím? Měla bych si o tom s někým promluvit? 

Jako kdybych měla nějaké jiné pohlaví, které neexistuje, které se nevejde do škatulek žena-muž. Nejde jen o tělo. Stejně tak jde i o tu pohlavní roli. Nechci mít tu ženskou. Nejsem ženský typ a nechci si na něj hrát, nejde mi to.

9. července 2015

Příští týden jdu na setkání trans lidí. P. jsem to ještě neřekla. Myslím, že ji to vyděsí.

20. července 2015

Byla jsem na té trans skupině. Cítila jsem se tam hrozně svobodně. Ještě nevím, kam mě to vlastně posunulo, ale přemýšlím nad tím.

Hádka s P., kvůli tomu, že jí neříkám důležité věci, např. ty trans věci. Má pravdu.

Stydím se, nebo spíš se bojím to řešit sama před sebou, natož s ní.

21. července 2015

Nedokážu přijít na to, jak je to se mnou a těmi trans věcmi. Kdykoli se nad tím snažím přemýšlet, v mojí hlavě je prázdno. Utíkám sama před sebou?

Musím zhubnout. Nesnesu svoje prsa. To je to jediné, co vím. A nesnesu, aby na ně někdo sahal. Jak to mám vysvětlit P.?

24. července 2015

Krize vrcholí. Včera hovor s P. o tom. Slzy. Spousta slz. Nechápe to. Já taky ne. Co se vlastně děje? P. to možná chápe líp než já. Vidí moje podupané sebevědomí (z čeho ale?), moji nespokojenost s tělem (je to jen o váze nebo o pohlaví?), moji neschopnost zapadnout do společnosti a můj strach, že pro P. nejsem dost dobrá.

Je to divný období. Bojím se s P. mluvit. O čemkoli. Nejsem šťastná. Nejradši bych byla sama a všechno si ujasnila jen sama za sebe.

14. srpna 2015

Smutky. Někdy tak velké, že i přemýšlím o tom, že by bylo jednodušší tady nebýt.

7. září 2015

Život mi protéká mezi prsty. Tak málo času zbývá. Půjdu ke cvokařce, už jsem se rozhodla.

18. září 2015

A mám to za sebou. První psychoterapii s Janou. Myslela jsem, že tam ani nedojdu, jak jsem byla nervózní. Ale dokázala jsem to. Přijít tam a vysypat ze sebe, co mě trápí.

Některý věci na mě nechaly větší následky, než bych čekala, např. …

…a jak jsem neuměla zapadnout mezi holky, protože nejsem dost holka, ani mezi kluky, protože nejsem kluk.

22. září 2015

Muž? Já? I kdyby tak… nejhorší na tom je, že kdyby to tak bylo, přijdu asi o P. A taky o možnost mít rodinu. Nechci!

Nechci to napsat. Jen tak tak to dokážu vyslovit ve své hlavě. Kdyby to tak bylo, tak co potom? P. by mě nechtěla. A jak bych přežila ve společnosti? S mým sebevědomím? Stydím se za to už teď a to ještě nic ani nezačalo a nikdo na mě nic nepozná. A co rodiče? Ti by se úplně posrali.

23. září 2015

Po včerejším prořvaném odpoledni jsem šla k Janě, kde jsme rovnaly moje myšlenky. Od té doby jsem mnohem klidnější. Možná to tak fakt je, že jsem kluk. A jestli jo, tak se s tím nedá dělat nic jinýho, než s tím žít a než TAK žít.

Objednám se na sexuologii.

Euforie. Čistá. Z toho, že jsem si přiznala, jak to se mnou asi je a že jsem našla odhodlání jít do toho. Doufám, že mi to vydrží a není to jen nějaká fáze.

25. září 2015

Večer akce Transparentu. Bylo mi tam s nima tak krásně. Všem jsem jim tam řekla, co prožívám a oni to chápali a dali mi nějaký rady.

P. to moc nechápe a trochu před tím utíká.

Pořád ale nemám jistotu, jestli to tak je, že jsem trans a nebo jestli se za to jen neschovávám. Co když je problém někde jinde?

29. září 2015

Depresivní sobota. Velmi. Strašný. Apatie, neschopnost ničeho, rezignace.

P. odjela a hlídá mě doma G., což mě zachránilo.

Vzpomínám na svoje dětství.

Říct nebo neříct to mámě už teď?

Budu se ještě někdy cítit normálně?

Už jsem dva dny nebrečela.

30. září 2015

Depka. Jak budu žít dál? Nejsem ani holka ani kluk. Jsem jen jeden velký omyl. Nechci chodit mezi lidi. Mám pocit, že to na mě všichni vidí.

Kdybych byla kluk, pomohlo by mi to nějak? Vždyť já nevím, jak být klukem.

13. října 2015

Naši už to ví. Reakce OK.

Už se cítím o něco líp. Možná je to práškama, možná rodičema, nebo i P. …všechno dohromady.

Často si sebe představuju jako Filipa a ta představa se mi líbí.

Chtěla bych být normální a mít se ráda. Ani vlastně nechápu, proč se nemám ráda. Teda mám, ale jen sama před sebou, ne před lidma. Proč?

17. října 2015

Nevím, jestli jsem Filip nebo jen příliš mužná Šárka. Nevím. Kdo to ví? Nikdo. Jen já to musím vědět. Musím to asi nejdřív zkusit. 

Filip je fakt hezkej kluk, i když má dlouhý vlasy. Opilost, nemůžu víc psát.

Pokračování příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *