Filip jako neutrální jméno? I.

V odborné literatuře na téma transsexualita se můžete dozvědět, že transsexuální jedinec si má během real life testu (o něm někdy příště, nebo si RLT vygůglujte) změnit své jméno na neutrální podobu a začít s tímto jménem žít roli toho pohlaví, v jakém se cítí být. A po dokončení tranzice (respektive po „dobrovolné“ sterilizaci) si může vzít běžné jméno, jaké přísluší dané rodové kategorii. Co to znamená v reálu?

Uvedu příklad. Dejme tomu, že jste se narodili s pindíkem a v rodném listě máte napsané, že jste Stanislav Dvořák. Cítíte se ale být ženou a chete se jmenovat Jana Dvořáková. Dokud si nenecháte toho pindíka i s příslušenstvím ufiknout, můžete na takové jméno zapomenout. Ale protože už všude vystupujete jako žena, berete ženské hormony, nosíte ženské oblečení, líčíte se (atd.) potřebujete i i nějaké jméno v občance, které k vaší nové vizáži sedí líp než mužný Stanislav. Co teď? Hurá na matriku pro neutrální jméno.

Neutrální jméno je takové, které mohou používat muži i ženy. Např. Alex, Deny, Maty, Andrea, René, Áda, Jára, Riki, Míša, Péťa, Jirča (ano, čtete správně). Naše Jana Dvořáková zatím nemůže být Jana Dvořáková, protože to je přece jen pro ženy a ona tou ženou ještě není, neasi, vždyť ještě nebyla na operaci! Takže se může jmenovat třeba Janis Dvořáků. Nebo Stáňa Dvořáků. Když se jí nelíbí příjmení Dvořáků, může si vzít úplně nové, cizojazyčné příjmení a být třeba Jirča Brown.

Pokud chce jít na sterilizaci, užije si se svým novým neutrálním jménem rok až dva a pak už se může jmenovat jak chce. Hurá! Podruhé muset obejít matriku, banku, pojišťovnu a milion dalších institucí a všude nahlásit nové jméno. Zabere to jen několik dní vašeho života, kdy budete zase za exota.

Pokud naše Jana na operaci jít nechce, jméno Jana Dvořáková je jí zapovězeno a bude muset žít dál s neutrálním jménem. Nikdo mi nevymluví, že celá tahle sračka ohledně jmen u nás funguje i proto, aby trans lidé chtěli podstoupit sterilizaci. Protože ono žít s jiným jménem, než s jakým se ztotožňujete, není úplně legrace.

Tolik k základní teorii ohledně změny jména u trans osob. A teď moje true story.

Když jsem si přiznal, že se cítím být víc klukem než hokou, začal jsem přemýšlet o novém jméně. Bylo mi líto, že moje ženské jméno se nedá hodit do mužského tvaru, jako např. Petr-Petra, Daniel-Daniela. Nechtěl jsem si zvykat na nějaké úplně nové jméno, zároveň jsem ale už původní jméno taky nechtěl.

Zoufale jsem se snažil vybrat si nějaké jméno ze seznamu neutrálních jmen, abych to měl jednodušší, ale nešlo to. I když se mi třeba líbí jméno Alex nebo Robin, neuměl jsem si představit, že by mě takhle někdo oslovoval. Mnohokrát jsem si přečetl kalendář s českými jmény od začátku do konce a nic. Jediné jméno, které mi v mysli nějak vyčnívalo nad ostatní, bylo Filip. Je to moje nejoblíbenější klučičí jméno už odmalička. Jenže tohle jméno jsem si vždycky šetřil pro svého budoucího syna, takže mi přišlo nemyslitelné, abych se tak jmenoval já. Kamarádi se mě pořád ptali, jestli už jsem pro sebe vymyslel nové jméno a já pořád nevěděl.

Až jsem si jednoho dne řekl – a proč vlastně ne Filip? To, že sis posledních asi 25 let plánoval, že to jednou bude tvůj syn, přece neznamená, že to nemůžeš být i ty? Je to přece jediné klučičí jméno, ke ketrému máš nějaký citový vztah, je to přece tvoje top jméno! No, a v tu chvíli jsem věděl, že s Filipem by to šlo.

Začal jsem se jako Filip představovat svému okolí. Bylo mi s tím jménem čím dál víc dobře. To bylo ještě v době, kdy jsem vypadal spíš jako holka a taky jsem nebyl ještě všude vyoutovaný. Tou dobou mi bylo jedno, že mám v občance ještě své původní ženské jméno. 

Co bylo dál? Dozvíte se v příštím článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *