Proč jsem to začal řešit až ve třiceti I.

Nejen vás, co mě znáte už pár let, moje přeměna zaskočila. Mě popravdě taky. Pojďme se podívat na to, proč a jak se to stalo až v tomhle věku.

Že se cítím víc jako kluk než holka jsem věděl tak nějak odjakživa. Prý už ve dvou letech jsem dělal rodičům každé ráno scény, že do jeslí odmítám jít v holčičím oblečení, které tam bylo povinné… No, v tuto chvíli nechci popisovat, jaká byla moje identita, když jsem byl malý (o tom bude jiný článek), ale spíš to, co tu identitu potlačilo.

Až do konce první třídy jsem byl docela spokojené dítě, které si žije podle svého a ostatní to docela berou. Jenže do druhé třídy jsem nastoupil do nového kolektivu, kde jsem byl „ta divná“. Kluci si se mnou nechtěli hrát, protože jsem holka a holky si se mnou nechtěly hrát, protože nechápu holčičí hry. Poprvé v životě jsem se cítil úplně sám. Následující roky na základce to bylo celkem podobně. Chtěl jsem být mezi klukama, ale ti mě nebrali a holkám jsem moc nerozuměl. Měl jsem nějaké nárazové kamarádky, ale více méně to nebylo nic hlubšího.

Takže ve škole jsem byl sám. Doma jsem se taky cítil sám. Máma mě sice docela nechala na pokoji v tom smyslu, že jsem mohl nosit krátké vlasy a klučičí oblečení, ale i přes to jsem z její strany cítil tlak, že by chtěla ze mě mít opravdovou holčičku, kterou si vždycky přála. A že jsem pro ni trochu zklamáním. Brácha se mnou doma hrál klučičí hry, ale potloukat se ven s jeho gangem mě nikdy nevzal. Jak to bylo s tátou a jeho vztahem k tomu, že jsem jiný, si už moc nepamatuju.

Krom toho, že jsem se cítil sám, jsem se ještě musel vypořádat s častým posměchem dětí ze sídliště a ze školy. Kolikrát jsem jen slyšel, že jsem „hnusná“. Bohužel jsem všem těmhle debilním agresorům uvěřil a místo toho, abych byl naštvaný na ně, zlobil jsem se na sebe.

Upnul jsem svoje sny do toho, že si najdu tu pravou lásku a s ní budu šťastný a nebudu sám. Jenže kdo by chtěl chodit s člověkem, jako jsem byl já… zakomplexovaný, bezpohlavní, nešťastný.

Se začátkem puberty jsem vzdal svoje sny o tom, že bych mohl být klukem a smířil jsem se s tím, že prostě budu divná holka. Začaly mi růst prsa a nešlo s tím nic dělat. Postupně jsem přestal myslet na toho kluka ve mně a řekl jsem si, že se musím naučit být holkou.

Se vstupem na střední školu jsem se rozhodl změnit se. Nechal jsem si narůst vlasy, začal používat šminky, dokonce jsem si občas oblékl i sukni. A co se nestalo. Začal jsem poprvé v životě chodit s klukem. Poprvé v životě mi lidi říkali, že mi to sluší. Užíval jsem si to. A zároveň jsem se bohužel nevědomky naučil nové schéma pro život – Když budeš tím, koho od tebe lidi čekají, budou tě mít rádi a budeš konečně šťastný.

Můj holčičí look mě brzy omrzel, ale byl jsem pevně rozhodnutý už nebýt za klukandu. Nebýt sám, stálo za to potlačit sám sebe. Pomalu jsem přešel k trochu alternativnějšímu stylu. Dřevěné korálky, vytahané svetry, martensky. Po maturitě jsem si nechal udělat dredy, čímž moje společenská prestiž zase o něco stoupla. Lidi ode mě asi očekávali, že jakožto dredařka jsem hrozně v pohodě a tak ke mně i přistupovali.. a tím mi dost ulehčili veškeré sociální kontakty. Hrozně jsem se v tom stylu tenkrát našel a už vůbec nepřemýšlel nad tím, kdo vlastně jsem a jak bych chtěl vypadat doopravdy.

Pak přišly první lásky s holkama a první kontakty s lesbickým světem. Měl jsem pocit, že jsem se v něm našel. Každá druhá lesba, kterou jsem tou dobou poznal, zažila podobné dětství jako já. Každá druhá lesba nesnášela holčičí hadry a nebyla prototypem jemné sexy dívky. Bylo mi mezi nima tak dobře! Říkal jsem si „ano, konečně jsem někde sám sebou“. Dnes bych se svému tehdejšímu já vysmál a dal mu facku. Prdlajs sám sebou! Užíval sis, jak ti lesby říkají, že jsi hrozně ženská a krásná a proto jsi byl takový, jakého tě chtěly. Ne proto, že bys to sám doopravdy tak cítil. Ale to moje tehdejší já netušilo.

Roky ubíhaly, přítelkyně se střídaly a pak přišel ten zlomový rok 2015. Bylo mi 29 let. Co se stalo, že zrovna tenhle rok byl tak zlomový? Dozvíte se v příštím článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *