Tohle je jedna z nejčastějších otázek, co jsem v souvislosti s tranzicí dostal. A není divu, vždyť vztahy s rodiči jsou důležité snad pro každého.

Moji milí cis lidé, já vím, že to nemyslíte zle. Kolikrát ty věci říkáte, protože si myslíte, že mě potěší. Protože nemáte tu zkušenost, co já; a tak si automaticky myslíte, že se všichni dívají na svět takhle. Jenže ono je to složitější. Nejen pro mě, ale i pro mnoho jiných trans lidí. Některé vaše hlášky jsou prostě řečeny úplně blbě.

Ach jo, prosinec se blíží ke konci a já v tomhle měsíci ještě nic nenapsal. Moje psací morálka upadá a to se pořád chystám přesunout blog na novou doménu, kterou si už asi půl roku platím. No, snad se dočkáme začátkem nového roku.

Téma trans dětí je u nás zatím dost neviditelné. V médiích můžete o trans lidech číst ledacos, ale o trans dítě většinou nezavadíte. A když už, tak je to článek o rodinách ze zahraničí a pod ním milion komentářů o tom, jak rodiče ničí svému dítěti život, když ho nechávají žít tak, jak se samo cítí. Že se v té Americe už úplně zbláznili atd.
Může to vypadat, že v ČR žádné trans děti nemáme a že se nás to netýká. Tímto článkem bych tuto věc rád uvedl na pravou míru.

Já vím, už jsem hrozně dlouho nic nenapsal. Byla psací krize a nestíhačka. Ale bude zase líp a budou další články, nebojte.

Blog Los Filipos slaví dnes své první narozeniny, juchů!

Září není jen tak nějaký měsíc. Je to měsíc, v kterém nejde necítit ty změny. Lidi zase víc spěchají. Tramvaje jsou plné studentů a studentek. Ráno už bývá zima, která dává tušit přicházející podzim. Bezstarostnost léta je pryč. Nastává čas podzimní melancholie, která může někdy sklouznout do depky, a ta zase do regulérní deprese.

Víte, podle čeho poznáte, že máte za sebou Prague Pride nebo Alt* Pride festival? Třpytky. Jsou všude. I tři dny po průvodu je stále nacházím na svém obličeji, pod polštářem, v polévce, v podpaží, na psovi, na dětech ve školce, dokonce i v ledničce.