“Proč si se tak rozhod?”
“Rozhodla. Prostě to máš v hlavě. Prostě cejtíš, že jsi někdo jinej a sám sebe nesnášíš.”
“Co třeba nesnášíš?”
“Nesnášíš třeba, že máš pindíka. A že jseš někdo jinej tady (ukazuje na hlavu) a že jseš někdo jinej tady (ukazuje na rozkrok). Ale naštěstí se s tim dneska už dá leccos dělat.”
“Takže oni ti jako fakt uřízli péro?”
“Jo, a z něj mi vytvarovali pěknou pevnou pičku.”
“Humus.”
“Ale povedla jsem se.” Celý příspěvek
Normální nudnej život
Mám spousty rozepsaných článků a přesto pořád nic, co bych chtěl zveřejnit. A pořád si říkám Filipe, máš blog na té nové doméně, tos přece hrozně chtěl, tak tam sakra taky něco přidávej. Celý příspěvek
Nečum
Ano, je to tak. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Konečně jsem zprovoznil nový web. Takže vás všechny pěkně vítám na mém staro-novém blogu. Celý příspěvek
A co na to říkali tvoji rodiče?
Tohle je jedna z nejčastějších otázek, co jsem v souvislosti s tranzicí dostal. A není divu, vždyť vztahy s rodiči jsou důležité snad pro každého.
Jak (ne)mluvit s trans lidmi
Moji milí cis lidé, já vím, že to nemyslíte zle. Kolikrát ty věci říkáte, protože si myslíte, že mě potěší. Protože nemáte tu zkušenost, co já; a tak si automaticky myslíte, že se všichni dívají na svět takhle. Jenže ono je to složitější. Nejen pro mě, ale i pro mnoho jiných trans lidí. Některé vaše hlášky jsou prostě řečeny úplně blbě.
Nejsme žádní zoufalci
Ach jo, prosinec se blíží ke konci a já v tomhle měsíci ještě nic nenapsal. Moje psací morálka upadá a to se pořád chystám přesunout blog na novou doménu, kterou si už asi půl roku platím. No, snad se dočkáme začátkem nového roku.
Naslouchat dětem
Téma trans dětí je u nás zatím dost neviditelné. V médiích můžete o trans lidech číst ledacos, ale o trans dítě většinou nezavadíte. A když už, tak je to článek o rodinách ze zahraničí a pod ním milion komentářů o tom, jak rodiče ničí svému dítěti život, když ho nechávají žít tak, jak se samo cítí. Že se v té Americe už úplně zbláznili atd.
Může to vypadat, že v ČR žádné trans děti nemáme a že se nás to netýká. Tímto článkem bych tuto věc rád uvedl na pravou míru.
Nestíhám, ale nekončím
Já vím, už jsem hrozně dlouho nic nenapsal. Byla psací krize a nestíhačka. Ale bude zase líp a budou další články, nebojte.
Jsem jednička
Blog Los Filipos slaví dnes své první narozeniny, juchů!
Deprese je nemoc, ne ostuda
Září není jen tak nějaký měsíc. Je to měsíc, v kterém nejde necítit ty změny. Lidi zase víc spěchají. Tramvaje jsou plné studentů a studentek. Ráno už bývá zima, která dává tušit přicházející podzim. Bezstarostnost léta je pryč. Nastává čas podzimní melancholie, která může někdy sklouznout do depky, a ta zase do regulérní deprese.